Proč se deštník, který vydrží, pozná podle konstrukce, ne podle ceny

Deštník, který vydrží, poznáte podle konstrukce, ne podle ceny nebo velikosti. Rozhoduje materiál žeber, počet žeber, kloub mechanismu a kvalita tkaniny. Většina rozbitých deštníků zlomí první poryv větru, protože tuhá kovová žebra se místo prohnutí zlomí. Rady níže vycházejí z nejčastějších omylů a z toho, co platí doopravdy, takže při dalším nákupu poznáte rozdíl během minuty v obchodě.

Omyl: větší deštník je lepší

Velký deštník chrání víc, ale ve větru funguje jako plachta. Sklopená plocha chytá poryv, který pak láme žebra. Pro městskou chůzi stačí průměr zhruba devadesát centimetrů.

Co platí: zvolte velikost podle toho, kde ho používáte. Do města sklápěcí střední, na pěší výlet větší s pevnou konstrukcí. Pro dva lidi je lepší deštník s větší krytou plochou, ale s odolnou kostrou.

Příliš velký se navíc špatně nosí a překáží v tramvaji. Všimněte si hmotnosti: těžší bývá pevnější, ale únavnější. Hledejte rozumný kompromis.

Omyl: kovová žebra jsou pevnější

Ocelová žebra vypadají pevně, ale pod tlakem se ohnou a neukážou zpět. Pružná sklolaminátová žebra se prohnou a vrátí. Proto vydrží vítr o poznání lépe.

Co platí: u kvalitního deštníku jsou žebra ze sklolaminátu nebo z kombinace materiálů. Čím více žeber (šest až osm), tím lépe se rozloží zátěž. Dvouvrstvý ventilační vršek vítr propustí.

Zkuste žebra jemně ohnout rukou a sledujte, zda se vracejí. Jemné pootočení nesmí pracovat zvuky. Skřípání znamená špatné spoje.

Omyl: automat je vždy praktičtější

Automatický deštník otevřete jedním stiskem, ale mechanismus má víc dílů a víc kloubů, které se mohou porouchat. Nejčastěji se zlomí pružina nebo uvázne spoušť. Jednoduchý ruční model bývá odolnější.

Co platí: automat vybírejte, jen když potřebujete otevírat jednou rukou. Zkuste mechanismus několikrát a sledujte plynulý chod. Zámek musí zapadnout s kliknutím.

Skládací modely mají víc kloubů, proto jsou o něco křehčí. Pro každodenní nošení v kabelce však dávají smysl. Vyberte alespoň tříčlenný s pevnou kostrou.

Tkanina: co dává vodu a vítr

Nejčastější je polyester pongee, který je lehký, rychle schne a dobře odpuzuje vodu. Dražší je hustší tkanina s lepší úpravou. Záleží na hustotě a na tom, jak je tkanina napnutá.

Co platí: sáhněte na látku a prohlédněte švy. Dobrý deštník má přišité a zpevněné špičky u žeber. Tkanina nesmí volně viset.

Tmavé barvy lépe odolávají špíně, světlé prosvítají. Povrchová úprava časem vyprchá. Obnovíte ji impregnačním sprejem.

Mechanismus a rukojeť: tam se láme první

Hlavní tyč a kloub nesou zátěž při otevření. Kvalitní jsou ocelové nebo hliníkové s dobrým zámkem. Plast se rychle opotřebuje a vyštípne.

Rukojeť má pohodlně sedět v ruce a neklouzat. Dřevěná je elegantní, plastová lehká, gumová nekluzká. Obloukový tvar se dobře věší.

Zkontrolujte, zda se deštník nekývá v kloubech. Kývání naznačuje volné šrouby. Jemná vůle je normální, velká ne.

Jak s deštníkem zacházet, aby vydržel

Ve větru držte deštník proti poryvu, ne bokem. Pokud se obrátí, nikdy ho nenarovnávejte silou. Pomalu ho vraťte do tvaru.

Mokrý deštník vysušte otevřený, jinak se tvoří plísně a korodují žebra. Nesušte ho u radiátoru, kde se tkanina poškodí. Nezavírejte ho, dokud není suchý.

Uložte ho v pouzdře, ne volně v kufru, kde se ohne. Jednou za sezonu zkontrolujte šrouby a spoje. Malá oprava prodlouží život o roky.

Zdroje

• Návody výrobců deštníků
• Česká obchodní inspekce